x

Autoři a Partneři

Eva Hašková
Její grafiky k nám poutavě promlouvají virtuózní expresivní kresbou, modulovanou a harmonizovanou jemnou barevností a občas také nekřičícím humorem a chápavou ironií.
Eva Hašková
grafička a ilustrátorka

Autorka předlohy, akademická malířka Eva Hašková, je grafička a ilustrátorka, nositelka mnoha ocenění – v anketě Nejkrásnější kniha či na Trienále českého exlibris. Měla více než osmdesát samostatných výstav doma i v zahraničí. Je členkou SČUG Hollar.

Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v r. 1974 u profesora Zdenka Sklenáře a Jiřího Anderleho. Už její absolventská práce z roku 1974 – ilustrace k Nezvalově Valerii a týdnu divů, které vytvořila barevnou kombinovanou technikou – vzbudila pozornost editorů grafik a bibliofilských tisků v Lyře Pragensis, a tak r. 1976 se právě těmito kouzelnými ilustracemi představila Hašková širšímu okruhu sběratelů a bibliofilů.

Věnuje se převážně volné grafice a ilustracím. Tvoří kombinovanou technikou z hloubky, leptem a akvatintou. Dnes má Eva Hašková na svém kontě desítky grafických listů a ilustrace k několika desítkám knih. O tom, že její práce jsou přijímány se zájmem i obdivem, svědčí i to, že její ilustrace byly poctěny cenami na výstavách; v soutěži o nejkrásnější knihu roku dostala r. 1976 cenu Arno Sáňky a r. 1979 cenu Ministerstva kultury a na IX. bienále užité grafiky v Brně r. 1980 (mezinárodní výstava ilustrace a knižní grafiky) obdržela cenu nakladatelství Vyšehrad za vystavený cyklus ilustrací a IBA Lipsko uznání za volné grafiky na literární téma.

Grafické listy Eva Haškové překvapují bohatstvím tónů, mnohdy i barevné škály, ale vždy zajímavou a neotřelou kompozicí. Jejími oblíbenými barvami jsou hnědá a zelená, někdy užívá i kombinace modré s fialovou. Mnohé její práce navazují na dekorativní bohatství secese jak celkovou kompozicí, tak i řadou motivů rostlinných.

„Vědomí toho, jak křehké a snadno a rychle a nenávratně zničitelné jsou věci a stavy hodné lidského úsilí, je – myslím si – podstatným rysem práce Evy Haškové. Virtuózní expresivní kresbou, modulovanou a harmonizovanou jemnou barevností, k nám poutavě, většinou vážně – ale občas také s nekřičícím humorem a chápavou ironií – promlouvají její grafiky. Promlouvají o věcech života, o těch skutečných, ne o těch uměle, s módní krátkozrakostí a krátkodechostí, se ziskuchtivou účelovostí a podbízivou líbivostí atakujících naše smysly a peněženky,“ napsal u příležitosti letošní výstavy Evy Haškové v galerii Hollar Bohuslav Holý.

Od roku 1996 se Eva Hašková věnuje tvorbě známek a v roce 2018 vyhrála veřejnou soutěž České národní banky na pamětní stokorunovou bankovku.

Martin Srb
rytec

Martin Srb se narodil v roce 1954 v Praze. Patří do okruhu tzv. české rytecké školy, kam se řadí rytci, kteří pracovali pro Státní tiskárnu cenin v Praze (K. Wolf, B. Heinz, J. Schmidt, L. Jirka, J. Mráček, M. Ondráček aj.) Jako rytec se zaměřením na medaile pracoval Martin Srb zpočátku v n.p. Zukov, v roce 1977 potom nastoupil do Státní tiskárny cenin. Zde se seznámil s technikou rytí bankovek a s díly ostatních rytců. V tomto období opustil rytinu plastiky a definitivně se začal věnovat rytině jako grafické technice.

Protože ocelorytina je technika značně obtížná a stěží napodobitelná, využívá se nejen při tisku bankovek, ale také při přípravě podkladů pro tisk poštovních známek. Proto se většina autorů rytin pro bankovky podílí i na ryteckém zpracování známek pro Českou poštu. První rytinu poštovní známky provedl Martin Srb v roce 1988. Od té doby se podílel na více než stu poštovních známek a přibližně stejném počet FDC (obálek prvního dne vydání).

Po rozpadu Československa v r. 1993 se mohl věnovat i tvorbě známek pro Slovenskou poštu. Mezi roky 1992–1995 spolupracoval s CANADIAN BANK NOTE COMPANY v Ottawě, pro kterou provedl řadu rytin na akcie a cenné papíry, tisknuté pro Českou republiku.

Ve Státní tiskárně cenin pracuje nyní jako rytec a designer. V poslední době vytvořil rytiny portrétů Aloise Rašína a Karla Engliše podle návrhů ak. mal. Evy Haškové pro pamětní bankovky 100 Kč, které vydala Česká národní banka v roce 2018 (resp. v roce 2022).

Od roku 1992 představuje Martin Srb své práce na mnoha výstavách a poštovní známky, na nichž se podílí, získávají četná ocenění na domácí i zahraniční scéně.
Od roku 2020 je rovněž členem spolku grafiků Hollar.

„Jestli se znovu narodím, budu dělat stejnou práci,“ vyznává se rytec Martin Srb z lásky ke svému řemeslu.
Martin Srb
Jiří Harcuba
„Ten, kdo se rozhodne k tomu, že bude vytvářet návrhy na nové československé mince, musí mít odvahu pouštět se stále znovu do soutěží a riskovat, že tu neuspěje, že bude poražen. Bojuje o to, aby své představě dal konkrétní podobu.“
Jiří Harcuba
sklář a medailér

Český výtvarník, fenomenální rytec skla a medailér Jiří Harcuba je autorem předlohy k návrhu pamětní medaile s portrétem Václava Havla. Medaile je vytvořena na základě Harcubova portrétu Václava Havla řezaného do skla v roce 1995.

Jiří Harcuba byl portrétistou neobyčejných kvalit. Propojením bystrého pozorovacího talentu, suverénní kresby a dokonale zvládnutého řemesla vytvořil soubor nepřehlédnutelných portrétních rytin, které nemají obdobu v evropském ani světovém kontextu. Narodil se do rodiny rytců skla v roce 1928 ve sklářském městečku Harrachově. V místních sklárnách se vyučil řemeslu, ve studiu rytí skla pokračoval na Státní odborné škole sklářské v Novém Boru a mezi lety 1949 a 1957 v ateliéru prof. Karla Štipla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Na VŠUP působil jako pedagog do roku 1971 a v roce 1990 se vrátil zpět jako profesor, o rok později byl na téže škole jmenován rektorem. Od konce 70. let pravidelně vystavoval, a především učil v zahraničí – od Německa přes Velkou Británii, Japonsko až po Spojené státy americké, kam se pravidelně vracel a na školách v americkém Pilchuku a Corningu pomáhal budovat oddělení rytého skla. V roce 2001 založil ryteckou Školu Dominika Bimana, která od roku 2014 pokračuje pod názvem Škola Jiřího Harcuby.

Po řadě experimentů s tematikou i formou během 50. a 60. let se Harcuba ve své volné tvorbě začal plně soustředit na svébytné pojetí portrétu rytého ve skle. Předobrazem mu byli blízcí i přátelé, především ale inspirativní osobnosti z jeho současnosti i hluboké minulosti. Zajímali ho umělci, filozofové a myslitelé, hudebníci, lidé, které znal, i lidé, které si představoval a modeloval ve své mysli. Suverénními tahy vystihnul podstatné fyzické nebo duševní rysy, nedůležité abstrahoval na hranu maximální jednoduchosti.

Kromě skleněné plastiky Harcuba ovládal také návrhy pro mince a lité i ražené medaile. Od roku 1964 pravidelně obesílal soutěže. V jeho návrzích a realizacích je patrný vytříbený cit pro kompozici nízkého reliéfu spojený s promyšlenou typografií. Do Harcubovy medailérské tvorby přirozeně pronikaly tváře významných osobností, nebránil se ale ani klasické tematice velkých výročí nebo památek. Je autorem oběžné mince 5 Kčs z roku 1966 i novodobé verze 5 Kč z roku 1993. Možná příznačně poslední Harcubův návrh, realizovaný až po jeho smrti, nese také portrét Václava Havla na stříbrné ražené pamětní medaili k 25. výročí 17. listopadu 1989.

Odběr novinek